Ludvík VIII. Když Jindřich VIII. nastoupil v roce 1509
po svém otci na trůn, bylo mu právě 18
let.Nedlouho po převzetí trůnu se král
oženil s Kateřinou Aragonskou,vdovou po svém
bratru Arturovi a dcerou španělského krále
Ferdinanda II..Nezvolil si ji a nemiloval
ji;byl to čistě politický sňatek.Pro
tehdejší Anglii jako mocnost 2.řádu bylo
spojení se španělským trůnem opravdovou
ctí,ale také zárukou.Z tohoto důvodu po
předčasné Arturově smrti,která toto
politické spojení zase zrušila,si královská
rada přála,aby Kateřina zůstala v Anglii
jako královna.Rada snažně prosila
Jindřicha,aby si ji vzal za manželku.Ale 3.
kniha Mojžíšova sňatek mezi švagrem a
švagrovou zakazovala,a tak bylo třeba získat
papežskou bulu(1513)a dokázat,že první
Kateřinino manželství nebylo naplněno.Našli
se svědci,kteří to odpřísáhli, a Kateřina
měla v den své svatby s Jindřichem
rozpuštěné vlasy jako nedotčená panna.Tyto
skutečnosti nabyly na důležitosti
později,když ji chtěl král zapudit.Na
počátku své vlády se J. o řízení země moc
nezajímal a ponechal veškerou pravomoc
ministrovi,kterého si vybral ,Wolseyovi,
jmenovaného papežem na kardinála.když ho pak
papež Lev X. jmenoval nejen kardinálem,ale i
papežským legátem v Anglii,soustředil ve
svých rukou všechnu světskou i církevní
moc.A tak ho museli jako římského legáta
poslouchat mniši i bratří,přestože vůbec
nepodléhali neřeholnímu kléru. Wolsey,
opojen svou mocí,jednal s Římem pohrdavě a
díval se na něj spatra, chtěl podplatit
shromáždění kardinálů a nechat se pomocí
této korupce prohlásit za papeže:hrozil
církvi rozkolem,když nebude zvolen. Jeho
hrozby připravovali anglické katolíky na
roztržku s Římem,ale ani Wolsey, ani král si
v té době nedovedli takovou roztržku
představit. Když se objevily Lutherovi
these,napsal sám král pojednání,kterým je
vyvracel, a tento krok ocenil v r. 1521
papež titulem defensor fidei - obhájce víry.
Vysvětlovat rozvod Jindřicha VIII. a jeho
roztržku s Římem jenom láskou k tmavomodrým
očím Anny Boleynové je vůči němu
nespravedlivé. Pokud měla být země ušetřena
další války dvou růží,bylo nutné,aby
manželský pár měl potomka a pokud možno
potomka mužského pohlaví.Kateřina však měla
po mnoha potratech jenom jednu dceru, Marii
(1516),a královnin zdravotní stav nebyl tak
dobrý,aby bylo možné doufat v další
děti.Mohla být Marie Tudorovna královskou
dědičkou? Jedinou ženou,která po dobití
Anglie opravdu vládla byla Matylda,ale 19
let neustálých zmatků, které provázeli její
vládu nebylo zrovna povzbudivým
příkladem.Jindřich váhal nad
rozvodem,protože doufal ,že jeho dceru Marii
pojme za choť císař Karel V., Kateřinin
synovec. Když si však proti původním slibům
vybral za ženu portugalskou infantku,nemusel
k němu mít anglický král již žádné ohledy.
Jindřich hledal způsob jak se zbavit své
první manželky Kateřiny Aragonské. Občanský
rozvod tehdy ještě neznali a tak musel o
zrušení svého manželství požádat Řím. Zdálo
se že to bude naprosto jednoduché-papež byl
v podobných případech pokud šlo o panovníky
velice vstřícný. V krajním případě mohl
papež zrušit další bullou bullu kterou toto
manželství povolil. Do Říma byl vyslán
Wolsey aby jednal s papežem. Narazil však na
neočekávaný odpor ze strany Karla V.,tedy
pána Říma,který nedovolil aby jeho teta a
sestřenice byly obětovány.Papež i přesto
chtěl vyhovět Anglii a vyslal svého legáta s
Wolsleyem do Anglie. Tam však protestovala
Kateřina a Wolsley byl obviněn z Praemunire
(zrady) a zbaven všeho majetku a popraven
nebyl jen díky své nemoci.
Na místě kancléře nahradil Wolseye s
určitými obavami Thomas More, ale pak se
našli dva muži, kteří nabyli mimořádného
vlivu na anglického krále,protože mu
přinesli určitou naději v jeho rozvodové
záležitosti.Prvním byl Thomas
Cranmer,církevní hodnostář,který jednoho dne
řekl královu tajemníkovi Gardinerovi,že
královi stačilo jen od několika význačných
theologů jistotu o neplatnosti jeho 1.
manželství a pak se mohl bez jakéhokoli
nebezpečí znovu oženit. Jindřich se začal
okamžitě radit s univerzitami podle
Cranmerova návodu. Králův požadavek
potvrdila oxfordská, cambridgská univerzita
i Sorbonna a některé severoitalské
univerzity. Zanedlouho tedy král předložil
parlamentu požadovaná stanoviska 8
institucí,které neuznávali toto manželství
za platné. Cranmer byl jmenovám
canterburským arcibiskupem a v lednu r.1533
tajně krále oddal. O velikonocích bylo
manželství veřejně oznámeno,Anna korunována
a Jindřich vyobcován z církve-to byla
roztržka s Římem. Tím druhým byl Thomas Cromwell, jeden z
oblíbených Wolseyeho úředníků,muž bez
svědomí, který v nic nevěřil.Král rád
využíval jeho obratnosti,podlézavosti a
síly. Stal se z něho vrchní archivář,lord
strážce tajné pečeti,generální vikář
církve,lord nejvyšší komoří,rytíř,baron a
hrabě z Essexu.
Jindřich VIII. Dodržoval při okrádání církve
parlamentní formy.Reformní parlament (1529-
1536) odhlasoval všechna mimořádná opatření:
Duchovenstvo bylo tak jako Wolsey obviněno
ze zrady, a aby tento zločin odčinilo,
muselo zaplatit 2 mil.pokuty, králi přiznat
titul protektora a nejvyšší hlavy církve,a
zrušit annáty(první plody církevních prebend-
dříve papeži). Pak anglický parlament
odhlasoval apelační zákon(zákaz vyhovění
předvolání do Říma), zákon o prvenství
(král - jediná a nejvyšší hlava anglické
církve,má duchovní i občanskou jurisdikci,
právo reformovat církev, potlačovat
kacířství a konečně i zákon o následnictví -
1. manželství neplatné - děti bez nároku na
korunu ve prospěch dětí Anny Boleynové.).
Anglická reforma,to nebyl nějaký rozmar
krále, ale náboženská forma projevu
ostrovního a jazykového nacionalismu.
Po těchto reformách se většina duchovenstva
přihlásila k novému náboženství-ti kdo se
vzpírali byli popraveni - i Thomas More.
Katolíci v několika hrabstvích se vzbouřili
proti takovým jatkám,ale byli
poraženi.Cromwell, který tak dlouho
přemýšlel jak zničit mnichy,přijal jejich
odmítnutí přísahy s nevýslovnou
radostí.Církev vlastnila v té době na 1200
klášterů,které měli obrovská
panství.Cromwell sbíral důkazy o protivení
se mnichů králi a začal jako generální vikář
navštěvovat a zabavovat kláštery s
panstvími. Rozdělil je pak mezi velmože a
tak si zajišťovali věrnost králi. Po 5
letech likvidace klášterů skončila.Politický
důsledek těchto opatření byl takový,že
nabyvatelé se stali spoluviníky.Strach z
toho,že by jednou měli vrátit statky bývalým
majitelům,zajistil novému náboženskému
režimu podporu bohaté a mocné třídy.Krédo
anglikánské církve mělo dlouho jen nejasné
obrysy.Jindřich však sám chtěl zůstat
obráncem víry a hlavou jakési "katolické"
církve,chtěl však,aby byla národně
katolická. Proto začal pronásledovat i
protestanty. Po několika marných pokusech
definovat anglikánské náboženství nechal
schválit nařízení o 6 článcích,kterému se
mezi lidmi říkalo "krvavý Bill", nebo také
důtky se 6 hádky. Tato listina potvrzovala
transsubstanciaci,zbytečnost přijímání pod
obojí,právoplatnost slibů čistoty a
závaznost kněžského celibátu a schvalovala
zpověď a mše bez udělování oltářních
svátostí.Každé zjevné přestoupení tohoto
nařízení mělo být trestáno smrtí na hranici,
přičemž ani odvolání bludu nemohlo viníka
zachránit.
K rozvázání 1. manželství Jindřicha VIII.
Byl nutný rozkol s církví,k rozloučení 2.už
stačila sekyra.Anna se dopustila dvou chyb-
porodila dceru Alžbětu místo syna a pak
podvedla krále.
Po několika dnech se Jindřich VIII. V bílém
slavnostním rouchu oženil s Janou
Seymourovou.Porodila mu syna,který měl
vládnout pod jménem Eduard VI.ale sama při
porodu zemřela.Cromwell,který chtěl krále
sblížit s lutherány,mu radil oženit se s
německou princeznou Annou Klevskou.
Princezna se ale nelíbila tak Cromwell
přišel o hlavu. Pátou ženu, Kateřinu
Howardovou,obviněnou z cizoložství také
popravili.Šestá žena Kateřina Parrová
Jindřicha přežila.Vláda končila v krvi.
(c) Tomáš Bolek, 20.6. 2001, rubrika: Nezařaditelné Diskusní příspěvky ke článku
|