Chcete pěstovat Marihuanu? Tady je kompletní návod na to, jak to provéstTak především: Tuto knížku jsem napsal pro
sebe a svoje známé. Knížka má sloužit jako
informativní příručka pro pěstování konopí,
ale dá se také použít pro pěstování třeba
ječmene, chmelu a vůbec různých rostlin -
tedy až na nějaké podrobnosti. Jako zdroj
pro sesmolení této neocenitelné publikace
jsem použil asi čtyři rozsáhlé články z
Internetu.. Copyright 1999 Killer 31.8.1999
Domácí pěstování
Úvod
Pěstování marihuany v domácnosti (indoors)
je alternativou, pokud nemáte možnost
pěstování venku, např. v kukuřičných polích
nebo někde na odlehlém místě. Nebo nechcete
riskovat udání "aktivních" sousedů,
popřípadě se nechcete dočkat překvapení, že
již někdo za vás "sklidil, aniž by sel".
Mimoto je pěstování marihuany z pohledu
policie trestné a může vás čekat i
nepříjemné překvapení z jejich strany, pokud
nejste dost opatrní. A pak, když máte
rostlinku(y) doma, můžete s radostí
sledovat, jak rostou, opatrovat je a třeba
si s nimi i povídat. Domácí pěstování má
velkou výhodu. Rostlinky jsou pod neustálou
kontrolou. Pěstitel je s nimi v kontaktu
prakticky denně. Může reagovat na jakékoliv
změny. Naučí se porozumět požadavkům
rostlinek. Nevýhod je také dost. Při
pěstování doma, je třeba rostlinkám zařídit
umělé osvětlení a to žere elektřinu a
elektřina zase žere peníze. Dalším
nebezpečím je, že pokud k vám vtrhne policie
(pochopitelně musí mít povolení k domovní
prohlídce), těžko budete tvrdit, že vám tu
skříň plnou rostlinek, zapojenou do
elektrické zásuvky někdo podstrčil. Kdo může
pěstovat? Jedním slovem - každý. I když jste
neměli předchozí zkušenosti s pěstováním
doma, můžete dostat krásnou úrodu marihuany,
pokud se jen trošku budete řídit několika
radami v tomhle slohovém útvaru. A třeba,
když jste měli s pěstováním "indoors" nějaké
problémy v minulosti, možná vám tenhle
článeček pomůže. Pro pěstování marihuany
jsou důležité tyto tři složky. 1. Světlo 2.
Půda 3. Oxid uhličitý To platí pro pěstování
čehokoliv. Rostliny fungují jako chemické
továrny. Pomocí světla přeměňují oxid
uhličitý na kyslík a získaný uhlík využívají
na svůj růst. Ke svému růstu dále potřebují
tři důležité prvky, které získávají z půdy
(Dusík, Fosfor, Draslík). Semínka Semínka
lze v Čechách sehnat poměrně jednoduše.
Stačí mít známého, který se pěstování
věnuje - ten bude mít určitě zásobu semínek
zaručeného modelu. Někteří za těžké peníze
nakupují semínka v Holandsku, kde existují
firmy (Sensi seed bank,..), které prodávají
odrůdy speciálně vyšlechtěné na vysoký obsah
THC (př skunk). Semínka lze také najít ve
většině koupené trávy. Neobsahuje-li vaše
marihuana žádná semínka, zapochyboval bych
trochu o její kvalitě. Semínka jsou výborným
indikátorem kvality trávy. Semínka uvolněte
z chumáčku květu jemně rukou, aby nedošlo k
jejich poškození. Semínka nalezená v koupené
marihuaně jsou schopná růstu, nejsou-li
starší než tři roky. Semínka jsou plodná jen
několik let. Obecně ze starších mají šanci
vyklíčit ta největší. Semínka určují kvalitu
výsledné rostliny. Nemůžete získat více, než
je uloženo v semínku. Semínka jsou světle až
tmavě hnědá. Za dobré znamení bývá
považováno, když jsou tmavě žíhaná. Délka
asi 5 mm. Máte-li velkou zásobu semínek a
omezenou pěstovatelskou plochu, vybírejte
pouze velká, tmavá a zaokrouhlená. Klíčení
Do truhlíku se sterilním pískem, což je
písek z pískoviště pečený v troubě při 200
stupních 40 minut, se vloží semínka.
Špičatější špičkou vzhůru, do hloubky asi 2
cm. Písek se udržuje stále mokrý. Buďto se
zalévá ze spodu, vzlínáním vody z misky,
nebo rozprašovačem. Klasické zalévání z
konvičky by písek odplavilo. Truhlík se
umístí těsně pod dvě zářivky, které svítí
non-stop. Ty dodají teplo a po vykouknutí
klíčků z půdy i světlo. V truhlíku se
semínka ponechají do doby, než z nich
vyrostou první lístky. Klíčení ve vatě není
příliš vhodné. Jemné kořínky se do vaty
zapletou a při přesazování se polámou.
Obecná zásada praví, přesazovat co nejméně.
Ideální je pěstovat semínka rovnou ve velkém
květináči, ve kterém nakonec bude rostlina i
kvést. Trochu jiný - jednoduší způsob
klíčení : Použijte vlhké papírové ubrousky
nebo houbu a dejte semínka mezi 5-6 vrstev
ubrousků nebo do dírek v houbě. Během
klíčení, které trvá v rozmezí od tří dnů do
dvou týdnů je bezpodmínečně nutné udržovat
stálou vlhkost - né potopu! Ideální je tmavé
místo a teplota kolem 32°C. Pokud chcete
klíčení urychlit, je možné předem namočit
semínka na 24 hodin do vlažné vody. Při
přemisťování vzklíčených rostlinek je třeba
dát pozor, aby se nepoškodily kořínky -
kvůli tomu je lepší přesazovat ihned poté,
co se objeví hlavní klíček. Půda Výběr a
příprava půdy pro pěstování konopí je
fatální otázkou a v žádném případě ji nelze
bagatelizovat. Důležitý je obsah nutričních
látek a stopových prvků, kterého můľe být
dosaženo jednak hnojením nebo pořízením
biohumusu (například vysazením dešťovek,
které se na tvorbě humusu aktivně podílejí).
Použijte tu nejlepší, kterou jen najdete.
Šetření na půdě se z dlouhodobého pohledu
nevyplácí. Použijete-li nesterilizovanou
půdu, na 100% v ní najdete nějaké parazity,
pravděpodobně příliš pozdě, než aby rostlinu
zachránilo přesazení do "čisté" půdy.
Kvalitní půdy najdete v každé prodejně se
zahrádkářskými pomůckami nebo v
květinářstvích. Kvalitní půda by měla mít
následující vlastnosti: 1. Měla by dobře
odvádět vodu (dobré drenážní schopnosti).
Tzn., měla by obsahovat určité procento
písku, perlitu nebo nějakého porézního
kamene. 2. pH by se mělo pohybovat mezi 6,5
a 7,5, jelikož marihuana si nevede dobře v
kyselých půdách. Vysoce kyselá půda
povzbuzuje rostlinu směrem k převládnutí
samčího pohlaví, což není naším cílem. 3.
Půda by měla samozřejmě obsahovat i humus,
kvůli zachycování a dodávce vlhkosti a
živin. Chcete-li použít svou vlastnoručně
namíchanou půdu, můžete použít tento recept:
smíchejte 2 díly rašeliny s jedním dílem
písku a jedním dílem perlitu nebo porézního
kameniva vždy k získání 16 litrů zeminy.
Otestujte pH vaší půdy lakmusovým papírkem
nebo pomocí testovací soupravy (měla by být
k dostání ve výše uvedených obchodech) nebo
pH-metrem (to už je pro snoby). Ke zvýšení
pH dodejte přibližně 300 g mletého vápence
na 10 kg půdy. Dojde ke zvýšení pH přibližně
o jeden bod (je třeba trochu
experimentovat). Trváte-li na tom, že
použijete hlínu, kterou jste nakopali někde
za domem v zahrádce, je doporučeno ji
sterilizovat. A to pečením v troubě při
teplotě 200 stupňů po dobu 30-40 minut.To
zneškodní veškerý život v půdě, takže by z
ní nemělo růst nic, co tam nebylo zasazeno.
Předem ji ovšem musíte navlhčit, a připravte
se také na rychlou evakuaci domu, protože
při pečení hlína strašně smrdí. Potom
přidejte 1 polévkovou lžíci hnojiva na
každých 4-5 litrů půdy a pořádně
promíchejte. Lepší ovšem je, když utratíte
za půdu pár korun v obchodě. Nádoba na
sázení Poté, co jste si připravili půdu, je
třeba se poohlédnout po vhodném květináči
nebo jiné nádobě. Tato nádoba by měla být
také sterilizována, zvláště bylo-li v ní již
dříve něco pěstováno. Velikost nádoby je
úzce spjata s velikostí (a i vším okolo)
budoucí rostliny. Měli byste plánovat ne
více než jedno přesazování, protože
přesazování je pro rostlinu jistým šokem, po
kterém se vzpamatovává a na určitou dobu
zpomalí svůj růst, či jej dokonce zastaví.
První květináč by neměl být větší neľ 15 cm
v průměru a může být hliněný nebo plastický.
Měl by být také dost hluboký - hlavní kořen
konopí má obvykle 1/10 délky stonku a
zavrtává se přímo do země. K přesazení si
připravte větší nádobu tak, že ji naplníte
půdou a uprostřed necháte důlek o rozměrech
odpovídajících květináči, ve kterém doposud
rostlinka žije. Malý květináč otočte vzhůru
dnem a podle všech zkušeností by vám měla
rostlina i s půdním balem vypadnout. Pokud
se tak nestane, stačí horním okrajem
květináče jemně udeřit o stůl a rostlina i
půdním balem vypadne. Další, elegantnější,
metodou je pěstovat mladé rostlinky v
kelímcích vyrobených z lisované rašeliny,
které se po přesazení do větší nádoby samy
rozloží, dovolí kořenům prorůst skrz ně a
ještě dodají živiny. Větší nádoba by měla
mít asi 30 cm v průměru a objem okolo 11
litrů. Marihuana nemá ráda, když jsou její
kořeny nějak omezeny nebo sevřeny v malém
prostoru. Je těžké pak znovu přesazovat 150
cm vysokou rostlinu a tedy plánujte s
předstihem. A rostlina skutečně bude veliká.
Malé rostlinky by měly být připraveny k
přesazení do jejich stálého "domova" již po
dvou týdnech. Dbejte starostlivě o ně během
prvního (až druhého) týdne v
novém "bydlišti". Nepřipusťte nějaké
omezování a škrcení kořenů, protože rostlina
si už nepovede dobře, jsou-li jednou její
kořeny nějak omezovány nebo stísněny. Světlo
Nedá se svítit, musí se svítit. Otázka zní:
Čím, za kolik a jak dlouho? Ve volbě
svítidla, kterým bude pěstitel osvětlovat
svůj domácí pozemek existují v podstatě tři
možnosti: Žárovky, Zářivky, Výbojky. Žárovky
jsou nejméně efektivním zdrojem světla.
Většina energie, kterou spotřebují se v nich
promění na teplo. Výhodou je, že jsou levné.
Barva jejich světla je načervenalá. Vyzařují
především v červené oblasti. Chybí jim modrá
složka světla. Nedoporučuje se použití
klasických žárovek - složení jejich světla
způsobuje nadměrný růst stonku na úkor listů
a květů. Zářivky jsou efektivním zdrojem.
Většina příkonu je vyzářena ve formě světla.
Všichni známe klasické zářivkové trubice. K
těm je třeba další "bižuterie" (startér,
tlumivka, kondenzátor), která celé zařízení
prodraží. Zářivkové trubice se vyrábějí v
různých délkách a výkonech. Důležitá je
barva jejich světla. K dostání jsou dvě
základní provedení. Cool White, neboli
studená bílá. Takováto zářivka vyzařuje
světlo namodralé, má tedy většinu vyzářeného
světla v modré oblasti světelného spektra.
Druhým provedením je Warm White, což je
teplá bílá. Světlo je načervenalé a výkon je
tedy soustředěn do červené oblasti spektra.
Pro pěstování je vhodné obě barvy světla
kombinovat, aby bylo světelné spektrum
vyrovnané. V BauMaxu jsem viděl i speciální
zářivky GroLux určené přímo pro pěstování
rostlin. Je to zářivka s vyváženým světelným
spektrem. Ovšem cena okolo 400 Kč ji činí
nepoužitelnou. Červená část světla prý
podporuje růst stonku, vývoj květu a kořenu
(kytka roste do výšky a dospívá), modrá část
spektra podporuje růst listů (růst do
šířky). Někdo tvrdí, že klasické zářivkové
trubice je třeba měnit každých 6 měsíců.
Věkem se totiž sníží jejich výkon, ale pro
svícení doma se dá používat dál. Kromě
klasických trubic jsou dnes velmi rozšířené
tzv. úsporné, kompaktní zářivky. Jsou to
vlastně zářivky, které se šroubují přímo do
žárovkových objímek. Ve svém těle mají přímo
zabudován elektronický startér. Opět s cenou
kolem 400 Kč, nejsou při pěstování příliš
používány. Výhodou by měla být jejich větší
životnost oproti zářivkám s klasickým
startérem a tlumivkou. S jejich úsporností
je to následovně. Jsou úspornější než
žárovky. Kompaktní zářivka o příkonu kolem
20W, se svým světelným výkonem vyrovná 100W
žárovce. Spotřebovává tedy pětkrát méně
energie. Totéž ovšem platí i o zářivkových
trubicích. Tedy trubice versus
kompaktní "úsporné" zářivky vychází fifty :
fifty. Většinou se používá pro každou
rostlinu jedna zářivka metr dvacet dlouhá.
Zářivky a žárovky s ekvivalentním množstvím
světla
Klasická žárovka Kompaktní zářivka
25W 5W
40W 7W
60W 11W
75W 15W
100W 20W
120W 30W
Výbojky Jsou v reflektorech na stadiónech,
jsou ve veřejném osvětlení. Podle toho,
kterým plynem je výbojka naplněna, vydává
příslušně zabarvené světlo. Často se výbojky
kradou ze sloupů veřejného osvětlení. Zaprvé
je to vandalismus a poškozuje to veřejné
mínění o nás a za druhé, sodíkové výbojky,
které se používají při veřejném osvětlení
mají výrazně oranžovou barvu, jsou navrženy
tak, aby jejich světlo dobře pronikalo mlhou
a deštěm. Mají výrazný nedostatek vlnových
délek z modré části světla. Halogenové lampy
to jsou taková ta světla, která se
automaticky rozsvítí, když se v noci motáte
okolo nějaké vily. Za cenu kolem 500 Kč lze
koupit halogenku o výkonu půl kilowattu
zabudovanou do reflektoru. Podívejte se v
Baumaxu, nebo někde, kde prodávají
osvětlovací techniku. Halogenky jsou levné a
výkonné, proto se používají nejčastěji.
Je důležité zvolit svítidlo s dobrou účinností.
Například žárovka o příkonu 100W, přemění na
světlo pouze něco okolo 20W. Za celoměsíční
provoz takové žárovky zaplatíte např: 108
Kč, ale prosvítíte vlastně pouze osmnáct
pade. Zbytek, tedy více jak 80 Kč se přemění
na teplo. V tomto ohledu jsou mnohem lepší
zářivky, kde se mění na světlo téměř všechna
dodaná energie. Jak je tomu s halogenkami,
to nevím. Také platí, že čím větší výkon
zářivky, tím rychleji rostlina poroste. Čili
nakupovat v rámci vašich finančních možností
co nejsilnější zářivky. Pod silnými
zářivkami se dá vypěstovat rostlina vysoká
100-140 cm vysoká již po dvou měsících. Pod
těmi nejsilnějšími můžete dosáhnout i
denního přírůstku okolo 5 cm. Jedinou
překážkou pro pořízení těchto
vysokovýkonostních zářivek je jejich cena a
spotřeba. Důležité je, aby světlo, které
rostliny přijímají, mělo co nejvyrovnanější
barevné spektrum. Rostliny se totiž podle
barvy světla orientují, co je zrovna za
roční období. Bude-li na ně dopadat
především červené světlo, budou si myslet,
že už je podzim a předčasně vykvetou.
Jelikož jsou rostliny zelené, znamená to, že
zelené světlo nepohlcují a odrážejí jej.
Budete-li svítit na kytku zeleným světlem,
bude si myslet, že je tma. Květiny prostě
zelené světlo nevidí. Důležitým faktorem je
délka umělé noci a dne. Je tu druhý činitel
určující virtuální roční období. Pokud žijí
rostliny venku. Začíná jejich vegetační
období v květnu. Semínka začnou klíčit, pak
následuje období růstu a na podzim přichází
třetí, poslední období, kterým je doba květu
a plození. Konopí je jednoletá bylina. Na
konci roku zemře a musí proto vytvořit
dostatek semen, které zajistí nový život v
příštím roce. Aby rostlina poznala, že se
blíží studené období roku a že je tedy třeba
začít kvést, aby stihla vytvořit semena
dříve, než přijdou první mrazy, orientuje se
podle světla. Jedním z faktorů je barva
světla, druhým faktorem je délka noci. Na
konci roku se noc prodlužuje. Bude-li délka
noci alespoň 12 hodin, rostliny vykvetou.
Existují pěstitelé, kteří pěstují jednu
rostlinu už třeba tři roky. Osvětlují ji
tak, aby nikdy nezůstala víc jak deset hodin
po tmě a kytka roste a roste. Důležitým
faktorem je umístění zdroje - nejlepší je
údajně zářič 4-6 cm nad vrcholkem rostliny.
Je ovšem nutné dbát na to, aby v důsledku
vyzařovaného tepla nedošlo k uvadání horních
listů. V přirozeném prostředí rostlina svůj
vývoj řídí podle délky dne a noci. Když se
začne zkracovat doba osvětlení, identifikuje
to cannabis jako blíľící se zimní období a
urychlí svůj vývoj ke květu a zrání. Tohoto
poznatku lze využít i při pěstování uvnitř.
Pokud například pěstitel preferuje způsob
průběžné sklizně, nemá zájem na tom, aby
rostlina brzy vykvetla, a proto udržuje
dlouhou fotoperiodu. Takto lze pěstovat
třeba celý rok - když se potom rozhodnete
nechat cannabis vykvést, stačí zkrátit dobu
osvětlení. Rostliny by měli mít maximálně 18
hodin světla denně, v žádném případě ne
více - musí se taky "vyspat". Obecně platí,
čím méně tmy denně v průběhu prvních 5-6
měsíců, tím lépe. Čím je rostlina starší
před tím, než začne kvést, tím lepší je
konečný produkt. Poté, co rostlina začne
kvést, se její metabolismus rapidně zpomalí
tak, že se již kvalita nezvyšuje s věkem,
jak tomu bylo v období před započetím květu.
Celé je to tedy o tom, nechat rostlinu,
předtím než vyrazí do květu, co nejdéle
růst, aby se obsah užitečných látek dostal
na nejvyšší možnou míru v době sklizně.
Zde uvádím orientační (můžou se u různých
druhů lišit) doby vývoje v závislosti na
délce fotoperiody:
Doba osvětlení Doba, než rostlina vykvete
12 hodin 2,5 měsíce
16 hodin 3,5 měsíce
18 hodin 4,5 - 5 měsíců
Teplota a vlhkost
Ideální teplota pro dobu osvětlování je mezi
20 a 26°C a pro dobu tmy o 7-10°C nižší.
Když se vytváří květové stopky, lze zvýšit
teplotu až na 32°C - konopí začne vytvářet
více ochranné pryskyřice. Místnost, ve které
budete pěstovat, by měla být, pokud možno,
relativně suchá. Co potřebujeme, je
pryskyřičný povlak na listech a aby toto
rostlina vytvořila, je potřeba
ji "přesvědčit", že jej opravdu potřebuje
pro svou ochranu před vysycháním. V extrémně
vlhké místnosti rostliny vytvoří veliké
široké listy a neprodukují tolik pryskyřice.
Nesmíte nechat vystoupit teplotu v suché
místnosti moc vysoko, protože rostlina pak
nemůže dostatečně rychle asimilovat potřebné
množství vody pomocí kořenů a listy začnou
hnědnout. Marihuana rostoucí v teplé a suché
místnosti bude mít užší listy než ta, která
vyrůstá ve vlhké. Příčinou je, že v suché
atmosféře rostlina lépe dýchá, protože se
vlhkost i odpadní látky z listů rychleji
odpařují. Ve vlhkém prostředí se nemohou
vypařovat tak rychle. V důsledku toho musí
být listy širší s větším povrchem, aby se
odpadní látky rychleji odstranily. A protože
široké listy produkují méně pryskyřice než
úzké, tak v gramu užších listů bude více
aktivních látek než v gramu listů širokých.
Sice může být hmotnost sušených listů
ze "širokolistnaté" rostliny vyšší, ale
většinou nepěstujeme svou vlastní marihuanu
pro kvantitu, ale pro kvalitu. Protože
pryskyřice v marihuaně slouží k zabránění
usychání listů, je pravděpodobné, že najdeme
více pryskyřice v listech rostlin
pěstovaných v suchých místnostech, než v
místnostech vlhkých.
Větrání
Správné větrání v místnosti, kde pěstujete
je velmi důležité. Čím více rostlin v
místnosti, tím důležitějąím faktorem se
větrání stává. Rostliny dýchají svými listy.
Jimi se také "čistí" od odpadních látek,
které svým metabolismem vyprodukovaly. Není-
li zajištěno kvalitní větrání, póry v
listech se ucpou a rostlina uhyne. Je-li
ovšem dostatečný pohyb vzduchu, odpadní
látky se mohou snadno odpařit, rostlina může
dýchat a zůstane zdravá. V malých
místnostech, nebo pěstujete-li marihuanu
např. ve skříni (i to jde, za předpokladu
dostatečného přísunu světla, zářivky při
svém tvaru jsou ideální pro tento druh
pěstování), kde máte jen několik rostlin,
stačí pravděpodobně ke větrání i jen
otevření dveří když rostliny kontrolujete.
Ačkoliv je možno vypěstovat zdravě
vypadající rostliny ve špatně ventilovaných
místnostech, přece jen budou větší a
zdravější, jestliže mají dostatečný přísun
čerstvého vzduchu. Jestliže strávíte
dostatek času v místnosti, budou vaše
rostliny růst lépe, protože budou používat
váš vydechovaný CO2. Někdy je to opravdu
obtížné zabezpečit dodávku vzduchu do vaší
místnosti, protože je většinou schována
někde ve sklepě nebo na půdě. V tomto
případě obyčejný větrák pomůže aspoň k
nějaké cirkulaci vzduchu. Zároveň stimuluje
rostliny k vytvoření silného a zdravého
stonku. Často se stává, že v domácím
prostředí pěstované rostliny nevytvoří
dostatečně silný stonek, protože se nemusí
potýkat s vnějąími vlivy, jako je vítr a
déšť. Ačkoliv na druhou stranu rostlina
věnuje více energie na tvorbu listů a
pryskyřice namísto tvorby stonku.
Zalévání
Máte-li v blízkosti zdroj čisté přírodní
vody, je to celkem jednoduché - použijte ji.
Většina z nás ale používá vodu dodávanou z
městských vodáren. Obsah přidávaných látek
je různý, zvláště pak chlóru. Lidé se již za
ty roky naučili, jak jej odstraňovat nebo
jak se s ním vyrovnat. Ale vaše rostlina
nebude mít čas zvykat si a tím pádem se o to
musíte postarat sami. Chlór se vypaří z vody
během 24 hodin, pokud vodu necháte stát v
otevřené nádobě. Odstátá voda pak má i druhý
účel: ohřeje se na pokojovou teplotu a tím
nevystavíte rostlinku šoku, který by mohla
dostat při zálivce studenou vodou. Vždy
používejte k zálivce vodu nejméně o pokojové
teplotě. Může být i trochu vlažná. Má-li
voda opravdu moc chlóru, můžete použít
nějaký prostředek na snižování obsahu, který
byste měli dostat v prodejně s rybičkami
nebo v potřebách pro chovatele.
Nejdůležitější věcí na zalévání je, že se to
musí dělat pořádně. Je možno zalévat
rostlinu v desetilitrové nádobě až jedním
litrem vody. Cílem je dostat půdu vlhkou od
povrchu až po dno nádoby. Budete-li zalívat
malým množstvím, i když často, zvlhčíte
pouze horní část půdy a kořeny rostliny se
začnou obracet vzhůru směrem k vodě. Druhou
důležitou věcí při zalévání je mít nádobu s
dobrým odvodněním - drenáží. Měli byste mít
ve dně několik děr, aby přebytečná voda
mohla odtéct. Je-li nádoba bez drenáže, pak
se voda bude hromadit ve spodní části a bude
způsobovat růst kyselosti půdy, plíseň nebo
hnití kořenů. Jak už bylo řečeno dříve, půda
musí umožnit odtok vody a nesmí se stávat
tvrdou nebo vytvářet nějaký pevný obal.
Jestliže jste do půdy přidali písek a
perlit, jak bylo řečeno, neměli byste mít
problémy. Ke zjištění, kdy zalévat, prostě
strčte prst do hlíny. Cítíte-li vlhkost,
můžete den nebo dva se zálivkou počkat.
Hlína na povrchu je vždy vlhčí než ta, která
je hlouběji. Rostlinu můžete přelít stejně
snadno, jako ji nechat přílíš suchou, ale
suché období přežije úspěšněji, než přehnané
zalévání. Je lepší vyhrabat okolo stonku
malý vodní příkop a vodu lít do něj - tím se
zabrání přímému styku vody se stonkem a
vyhneme se stonkové plísni. Silnější
Marihuana vyroste v relativně suchém a
horkém prostředí. Zalévejte když vodu
rostlina potřebuje a nezalévejte, když ji
nepotřebuje.
Hnojení
Marihuana má ráda dostatek živin, ale můžete
ji také poškodit, jste-li moc horlivý.
Některá hnojiva mohou rostlinu spálit a
poškodit kořeny, jsou-li použita ve vysokých
koncentracích. Většina kupovaných půd má
dostatek živin pro růst rostliny v prvních 3-
4 týdnech a tedy se o dodávání nemusíte
starat. Nejdůležitější věcí na zapamatování
je, že rostlinu si musí zvykat postupně na
zvyšující se dávky. Začněte s vysoce ředěným
hnojivem a postupně koncentraci hnojiva v
roztoku zvyšujte. Snažte se používat
hnojiva, která nemění pH půdy, což mnoho
hnojiv dělá. Obecně všechna hnojiva pH
snižují, čímž ji dělají kyselejší. Proto pro
jistotu občas zkontrolujte pH půdy a když
tak použijte opět vápenec. Jak tak čas
ubíhá, množství solí, vzniklých rozkladem
hnojiva, způsobuje růst kyselosti půdy a
občas koncentrace solí vede k zakrnění
rostliny a hnědnutí listů. Také během času,
jak rostlina stárne, se kořeny stávají méně
efektivní při získávání živin. Abyste se
vyvarovali koncentrování solí v půdě a
zajistili rostlině dostatek živin, je
zapotřebí začít hnojit rostlinu, ve věku
zhruba 6 týdnů, listově. Rozpusťte proto
hnojivo ve vlažné vodě a tímto roztokem
postříkejte přímo listoví. Listy absorbují
hnojivo přímo do jejich cévek. Budete-li
pokračovati v přidávání hnojiva do půdy,
musíte si dát pozor na předávkování rostliny
hnojivem. Nezapomeňte zvyšovat množství
živin rostlině postupně. Marihuana vypadá,
jako že je schopna spotřebovat tolik
hnojiva, kolik jí dáte, pokud si ale na něj
bude zvykat postupně. Během prvních zhruba 3
měsíců hnojte rostlinu co pár dní. Jakmile
se růst listů zpomalí, přísun hnojiva
rostlině by měl být snížen také. Nikdy
nehnojte rostlinu před tím, než ji budete
chtít sklízet, neboť přísun živin podporuje
růst listoví a zpomaluje tvorbu aktivních
látek (A o ty nám jde, že?). Konopí prospívá
nejlépe, je-li hnojeno substrátem o poměrné
složení dusíku:fosforu:draslíku - 23:19:17.
Nezbytné je také zajistit dostatečné
množství stopových prvků (pokud již nejsou v
zemině zastoupeny) a to: sodík, bór, zinek,
křemík, vápník, kobalt, železo, chlór,
molybden, hořčík, hliník a mangan. Mimo to
ještě vitamíny B1, B2. Při aplikaci hnojiva
se stačí řídit návodem na obalu - v žádném
případě cannabis nepřehnojujte! Toto jsou
zároveň nejdůleľitějąí složky všech běžných
hnojiv. Obsah těchto prvků ve hnojivu se
udává větąinou v procentech. Například mi tu
zrovna na stole stojí lahvička hnojiva
jménem Harmavit Speciál. Obsahuje 10%
Dusíku, 9.5% Fosforu a 10.5% Draslíku.
Takovéto hnojivo budu označovat 10-9.5-10.5,
nemá smysl to označovat takto přesně bude
stačit 10-10-10. Existují dokonce i 20-20-
20. To jsou velmi silná hnojiva. Živiny
zpočátku dodá kvalitní půda. Při pěstování
doma se vyčerpá a je třeba později dodat
hnojivo. Projděme si postupně ony tři hlavní
činitele. Většina hnojiv má tu nepříjemnou
vlastnost, že postupně zvyšují kyselost
půdy. Nemá cenu hnojit dříve než za tři
týdny po přesazení rostlin. Dávky hnojiva je
třeba zvyšovat postupně. Lze hnojit i
postřikem listů, ale ne dříve neľ po 1.5
měsíci. Oxid uhličitý CO2 je látkou, kterou
rostlina dýchá. Získává z ní látky důležité
pro svůj růst. Určitě znáte ze školy
fotosyntézu. Fotochemickou reakci, kde jako
katalyzátor působí chlorofyl.
6CO2 + 12H2O = C6H12O6 + 6H2O + 6O2
Z oxidu uhličitého a vody rostliny vyrobí
cukr, vodu a kyslík. Jestliľe rostlina nemá
dostatek CO2, roste pomalu. Při pěstování ve
skříni je tedy nutná dobrá ventilace.
Dokonce někteří používají CO2 přímo z
tlakových lahví. Takto dopované rostliny
rostou velmi rychle. Fotosyntéza ovšem
vyžaduje světlo, takže zvýšením přívodu CO2
se musí zvýšit i osvětlení a dalším vstupním
prvkem je voda. Hodně vody, hodně světla a
hodně CO2 vedou k rychlému růstu. Důležité
je dodávat všechny tyto tři složky. Zvýšením
pouze přívodu CO2 se nic nezíská.
Příklad skříně pro pěstování
Pěstitel si pořídí obyčejnou dřevěnou skříň,
případně ji vyrobí, vůbec nemusí být
dřevěná. Jde o to, aby v ní byla tma, když
se zavře aby z ní neutíkalo světlo, když se
v ní svítí. Skříň se upraví tak, aby měla
nepromokavé dno. Například igelit. Vnitřní
stěny se natřou na bílo, případně polepí
alobalem. V Americe používají Mylar. Tkanivo
navržené pro NASA, které velmi dobře odráží
světlo. Pravidlo zní "Ani foton na zmar!".
Do skříně se dá police. Skříň se tak rozdělí
na dvě části. V horní, menší části klíčí
semínka. V dolní části rostou rostliny. Lze
samozřejmě dělit i více. Pak se v jedné
části klíčí. Tam je světlo zapnuto non-stop,
v další části rostliny rostou, zde se světlo
vypíná třeba na 6 hodin. Ve třetí části
rostliny kvetou a tady má noc hodin 12. V
takových uspořádáních bývá důležitá světelná
izolace všech částí. Bude-li do části kde se
kvete v noci prosvítat světlo z části, kde
se klíčí, bude to narušovat umělou noc a
rostliny nevykvetou. Do každé části se
instaluje příslušné osvětlení. Do klíčírny
dvě zářivky. Do části určené pro růst
výbojka a do části pro kvetení třeba výbojka
a zářivky. Do klíčírny se pořídí velká miska
s pískem, ve které budou klíčit semínka,
případně klíčit řízky. Do růstové police
třeba pět květináčů alespoň 10x10 cm.
Dospodu, kde se bude kvést, přijdou
květináče větší, tak velké, aby se jich tam
vešlo akorát pět. Ke světlům se pořídí
spínací hodiny. Jedny do růstové části a
jedny do kvetoucí. Ty budou zajišťovat
střídání dne a noci. Jelikož rostliny
potřebují CO2, musí jim ho pěstitelé
dodávat. Do stěny skříně se vyrobí díry a
instalují se ventilátory. K zajištění
správného metabolismu je potřeba zajistit
dostatečnou výměnu plynů. Místnost, kde
pěstujete, je proto vhodné pravidelně
větrat. Světla se umísťují tak, aby je bylo
možné výškově nastavovat. Během růstu
rostlin je třeba je stále posouvat výš a
výš. Řeší se to například zavěąením
reflektorů na řetízky, které se zavěšují na
háčky. V praxi se to samozřejmě různě šidí.
Mě třeba zrovna teď stojí čtyři květináče na
okně (Toto je poznámka autora původního
textu.). Bez přisvětlování, bez skříně a
ventilátorů. Ovšem, to co z nich roste, to
jsou chudinky. Toto je jenom návrh, jak by
mohla skříň být uspořádaná.
Škůdci
Můžete-li zabránit ve výskytu hned ze
začátku, tím lépe. Když už je jednou
rostlina napadena, budete pravděpodobně
bojovat se škůdci po celou dobu života
rostliny. Předejít škůdcům se dá použitím
sterilizované půdy a nádob, a nevnášením
jiných rostlin do pěstební místnosti. Máte-
li nějaká domácí zvířata, nedovolte jim
vstupovat do místnosti, protože mohou ve své
srsti donést škůdce zvenčí. Pravidelně
kontrolujte rostlinu a hledejte známky
hmyzu, skvrn, dírek v listech, hnědnutí
vrcholků listů a uvadlých větviček. Najdete-
li navzdory vąem opatřením na vaší rostlině
nějaké škůdce, je čas k postřiku nějakým
insekticidem. Musíte použít něco, co zabije
škůdce a ne vás. SPIDER MATES
(Tetranychidae) jsou pravděpodobně příčinou
vašeho trápení. Jsou to skoro mikroskopičtí
škůdci a těžko se hledají. Na listech
zanechávají sítě podobné pavoučím.
Zanechávají za sebou také malé dírky v
listech. První věcí, které si asi všimnete,
je, že rostlina vypadá sklesle a nemocně.
Sají enzymy z listů a jako důsledek se
objevuje ztráta zelené barvy a lesku. Občas
listy vypadají jako napadeny nějakou houbou.
Vajíčka jsou velmi malé černé tečky.
Použijte třeba i lupu a podrobně
prozkoumávejte rostlinu. Zkoumejte také
listy zespodu. Tyto škůdce najdete sedět na
povrchu stejně jako zespod listu. Čím dříve
začnete se škůdci bojovat, tím dříve budete
mít od nich pokoj. K hubení SPIDER MATES
(Tetranychidae) používejte přípravky, které
obsahují tyto dvě sloučeniny: keltan
(kelthane) a malateon (malatheon). Obě látky
jsou smrtelné lidem a domácím zvířatům
stejně jako škůdcům. Ale nemusíte mít obavy,
tyto látky se asi po deseti dnech
detoxifikují. Tedy můžete v pohodě marihuanu
kouřit po deseti dnech po postřiku. Tyto
látky bohužel zabíjí jen dospělé jedince a
tak pravděpodobně budete muset postřik
opakovat co čtyři dny po dobu 2 týdnů, aby
jste měli jistotu, že jste zabili všechny
dospělé jedince, než začnou klást opět
vajíčka. Dělejte vše pečlivě, protože jediný
vajíčka kladoucí SPIDER MATES
(Tetranychidae) stačí, aby se populace během
krátké doby obnovila. A i přes vaši
chemickou ofenzívu je skoro jisté, že jeden
nebo dva jedinci přežijí. Vidíte-li kolem
rostlin lítat malé bílé mušky, tak si můžete
být jisti, že vaše chemická válka bude
pokračovat. Tyto mušky jsou odolné skoro
proti všem insekticidům. Důležité je zničit
je již v jejich larválním stadiu, protože
larvy dělají nejvíce škod na listech. Budete
muset zachovat stejnou strategii boje, jako
u SPIDER MATES (Tetranychidae). Další
metodou může být použití mýdlových vloček.
Rozpusťte vločky ve vlažné vodě a míchejte,
dokud se nevytvoří pěna. Potom tímto
roztokem postříkejte vaši rostlinu.
Nevýhodou je, že když rostlinu před nebo
těsně po sklizni pořádně neumyjete, budete
mít v ústech při kouření pocit mýdla.
Zaštipování
Zaštipování nemusí být vždy nutné. Důvod,
proč se dělá je, že podporuje sekundární
rašení a umožňuje světlu pronikat k
nevyvinutým listům. Některé typy marihuany
jsou přirozeně husté a bohaté, a když nejsou
zaštipovány nebo stříhány, tak míza proudí
nerušeně až do vrcholků, kde se vytváří
květy plné pryskyřice. Na druhou stranu,
když se vám zdá, že je vaše rostlina moc
vysoká a tenká na věk tří týdnů, pak
pravděpodobně potřebuje zaątípnout, aby z ní
vyrostla pěkná listnatá rostlina. Tedy, ve
věku tří týdnů by měla mít nejméně dvě sady
větví a nebo 4 shluky listů a vrchol. K
zaštípnutí stačí, když normálně odřeľete
vrcholek hned nad místem, kde se stýkají dvě
protilehlé větvičky. K rovnému a čistému
řezu použijte žiletku. Chcete-li, můžete
nechat vrcholek zakořenit ve vodě s
přídavkem nějakého kořenového aktivátoru. Po
objevení kořenů vrcholek zasaďte a on by měl
vyrůst v novou rostlinu. Budete-li nechávat
vrcholek kořenit ve vodě, je třeba jej nyní
seříznout šikmo, aby byl vodě vystaven co
největší povrch. Výhodou zaštipování je, že
rostlina vyrazí do více vrcholků, více
vrcholků rovná se více aktivních látek, a
tom je celá hra. Pokaždé, když odříznete
vrcholek, rostlina vyrazí se dvěmi novými
vrcholovými větvemi z místa pod řezem, kde
se stýkají větve. Zaštipování také
povzbuzuje spodní větve k rychlejąímu růstu,
než normálně, kdyby rostlina nebyla
zaštipována. Zaštipování je metoda jak
získat na jedné rostlině více palic. Palice
je vlastně vrcholek rostliny s květy.
Jestliže během růstu odřežete vrcholek
rostliny těsně nad místem, kde vyrůstají ze
stonku listy, vyrazí z tohoto místa dvě
větve a na konci každé bude nová palice.
Tyto řezy můžete opakovat. Počty palic
rostou geometrickou řadou. Správné košatění
listoví zajistí průběľné zaštipování listů.
To je možné poprvé provádět u rostlin
starých 3-6 týdnů, kdy odstřihujeme vršek
rostliny těsně nad jedním trsem listů.
Hlavní stonek se pak uštipuje tak, že
necháváme vždy 4-5 kolének pod řezem.
Správné zaštipování zajistí optimální
košatění a růst listů. Se zaštipováním se to
ovšem nesmí přehánět - rostlina by také
mohla uhynout.
Kvetení
Změní se světelný režim na dvanáctihodinovou
noc. Po několika dnech se růst zastaví a
začnou se objevovat květy. Přichází chvíle
rozhodnout co se provede ze samci. Nechá-li
pěstitel samce normálně vykvést kvůli
semenům, musí jim ještě trochu pomóct s
opylením, protože ve skříni asi težko
přenese vítr pilová zrnka na samičí květy.
Nevýhodou je, že získaný materiál má nižší
obsah THC, tedy je méně silnější. Jestliže
jde hlavně o psychotropní účinky, odstraní
se samčí rostliny hned jakmile je možné je
rozpoznat. K opylení nedojde, samičí
rostliny vykvetou a neplýtvají drahocenným
THC na tvorbu semen. Konopí je rostlina
hermafrodit. Není dopředu jasné jakého
pohlaví daná rostlina bude. Teprve během
růstu se kytka "rozhodne" čím bude. Nelze to
nijak ošidit. Je nutno rostliny přinutit ke
květu a pak podle tvaru květů určit o jaké
pohlaví jde. Existuje několik fint, jak na
přírodu vyzrát. Většina pěstitelů nechce
pěstovat samce. Ideálem je pěstovat rovnou
samice. Hlavní metodou jak, toho docílit je
klonování. Odříznutím listu a jeho
zakořeněním získá zahradník geneticky
identického jedince, který má stejné pohlaví
jako rodič. Není pak potřeba semen. Někteří
pěstitelé takto rozmnožují jedinou původní
rostlinu již 30 let, bez zjistitelné
genetické degenerace. Navíc kvalita
marihuany získané z takovéto rostliny je
stále stejná. Každý si tak může množit ten
model, který mu svou kvalitou vyhovuje.
Další fintou je zrychlené zjištění pohlaví.
Dolní část rostliny v místě, kde z ní
vyrůstají listy se zakryje papírem, tak aby
byla ve tmě. Tato část začne kvést.
Kontrolou květů lze zjistit pohlaví. Je-li
to samec, odstraní se. Je-li to samice,
papír se odstraní a rostlina dále roste.
Sklizeň
Poslední fází je sklizeň. Zde je
nejdůležitější otázkou KDY?. Cílem je
sklidit rostlinu ve chvíli, kdy je obsah
účinných látek nejvyšší. Toho lze dosáhnout
jen dlouholetým pozorováním a zkušeností.
Obecné pravidlo praví, že se sklízí v době,
kdy začnou červenat a hnědnout vlákna
rostoucí z květů. Sklizeň se provádí v době,
kdy je rostlina v plném květu - nejlépe je
vystihnout okamžik, kdy kvete největší
množství květenství. Když samčí rostliny
vytrousí svůj pyl, začínají odumírat a tehdy
by se měly sbírat. Samičí žije, dokud
nedozrají semena a odumírá asi měsíc po
samci. Po posekání rostlin se tyto nemusí
nijak zvlášť upravovat - stačí je rozložit
na nějakém suchém a dobře větraném místě.
Poté co je sklizeň dostatečně proschlá je
vhodné jednotlivé části rozčlenit podle
potence (obsahu THC) na několik složek.
Nejpotentnější jsou palice květů s okvětními
lístky. Naopak téměř bezcenné jsou velké
listy a stonek. Pro uskladnění je vhodné
použít tmavou a vzduchotěsnou nádobu , která
je poté uložena na chladném, suchém místě
(např. v mrazáku). Pokud by teplota byla
příliš vysoká docházelo by k degradaci THC
na méně účinné cannabinoidy.
Sušení
Tak tedy máte vypěstovánu svou marihuanu a
budete ji chtít správně usuąit a skladovat,
aby při koření byla jemná a "nekousala".
Můžete zabránit nepříjemné chuti chlorofylu
u "domácky" pěstované marihuany několika
způsoby tak, aby marihuana měla jemnou a
vyzrálou chuť, místo chuti ostré. Za prvé,
vytáhněte rostlinu i s kořeny a celou ji
pověste na 24 hodin kořeny vzhůru. Pak
obalte rostlinu papírem nebo velkým
papírovým pytlem s otevřeným vrcholem a
nechte takto rostlinu viset další 3 až 4
dny, dokud se vám listy nezdají suché na
dotek. Nyní stáhněte listy ze stonku a dejte
je do skleněné nádoby s víčkem. Nestlačujte
listy příliš silně, protože je třeba, aby se
k nim dostal vzduch. Hlavním nebezpečím při
sušení a skladování je plíseň. Jsou-li listy
moc vlhké v čase, kdy je dáváte do sklenice,
začnou plesnivět, a protože plíseň ničí
aktivní látky, zničí i vaši marihuanu. Měli
byste kontrolovat sklenici denně a cítíte-li
kyselé aroma, vyndejte marihuanu ven a
rozprostřete ji na papír nebo noviny, aby
mohla rychle uschnout. Někteří pěstitelé
doporučují skladovat marihuanu ve tmě a
chladu - prý se jim osvědčila mraznička.
Další metodou je, že přes rostlinu natáhnete
plastikový vak. Udržujte vak lehce vlhký a i
s rostlinou jej nechejte na slunci aspoň
jeden týden. Pak přemístěte rostlinu do
papírového pytle a nechte ji uschnout tak,
aby byla vhodná ke kouření. Proces zrání
vede k odstranění chlorofylové chuti.
Pamatujte, že tak, jako mnoho věcí v životě,
i marihuana zraje s věkem.
Pěstování venku
Úvod
Pro pěstování venku se dá použít většina rad
z kapitol z domácího pěstování -
např.:klíčení, půda, hnojení, ... Výběr
místa je třeba pečlivě uvážit, od něj závisí
kvalita vaší sklizně. Říká se, že nejlepší
úrody jsou po přesazení rostlin, když jsou
několik týdnů staré. Protoľe jen 30-50%
semen vyklíčí, začínáme s pěstováním na
malých plantážích. Když vidíme, kolik
rostlin vzrostlo, můžeme si vhodně
naplánovat jejich přesazení do konečného
místa růstu venku nebo uvnitř. Výška a
hustota rostlin je přímo závislá na hustotě
výsadby. Nahuštěné rostliny nevyrostou
obvykle výš jak 4-5 stop a mají málo větví.
Za ideálních podmínek může rostlina
dosáhnout výšky až 20 stop a s 3-4 stopy
dlouhými větvemi. (Umíš si vůbec takovou
rostlinu představit? To by byla opravdová
těžba.) Samozřejmě nemá-li někdo čas nebo
chuť přesazovat, jednoduché pěstování venku
je postačující. Dobrá věc pro vysokoškoláky
je zasadit rostliny před odchodem na
prázdniny a při návratu budete mít dobré
zimní zásoby. Při pěstování venku je nutno
brát v úvahu podnebí, terén, oblast,
policejní dohled a roční období. Rostliny
sázíme po posledních mrazech zimní sezóny,
obvykle koncem dubna, začátkem května. Jste-
li v oblasti, kde slunce není dostatečně
silné anebo kde začíná hodně pršet koncem
srpna nebo začátkem září, nedoporučuje se
pěstovat venku. Slabé slunce vytvoří malé
množství pryskyřice a trvalý déšť hodně
pryskyřice spláchne. Budete mít spíš dobré
konopí než dobrou marihuanu. Víc než 80%
marihuany vykouřené v USA pochází z Mexika
(státy Sine- loa a Michoacan, které leží asi
1100 mil od rovníku). Slunce je tu silné a
horko v letních měsících téměř nesnesitelné.
Vaąe rostliny potřebují minimálně 8 hodin
slunce denně, takže vyberte místo otevřené a
suché. Svah kopce, otevřená dráha nebo místo
u řeky dá 12 hodin slunečního svitu denně a
rostliny se snadno zavlažují z blízké říčky.
Cannabis dobře roste v půdě, která je každý
rok kypřena. Nepěstujte rostliny v místech,
kde je periodický příchod místních obyvatel.
Dávají pozor, když vidí americké chlapce
pravidelně navštěvovat lesy. Je to jistý
krach: jako když jednou autorův přítel byl
vymáknut jedno odpoledne, když tam ošetřoval
svoje "dětičky" na bujných zelených kopcích
nádherného údolí Nanou na Havaji. Najděte si
místo, kde úroda může být ohrožena jedině
zřícením letadla. Máte-li těžkosti s
nalezením vhodného místa ve vaší oblasti,
zkuste způsob "meziúroda". Meziúroda znamená
pěstování vaší marihuany mezi kukuřicí nebo
slunečnicemi, jak se to dělá v Mexiku. Je
tak malá šance na prozrazení. Nedoporučuje
se pěstovat trávu dohromady s žitem, popř. s
řeřichou či špenátem. Naopak výhodné jsou:
květák, kapusta, řepa, kukuřice a
slunečnice. Pozor na chemická hnojiva.
Přesazování rostlin
Zjistěte, zda doba mrazových nocí už minula,
protože malé rostlinky neodolají ani slabému
mrazu. Máte-li vybráno místo, uvažte, zda
není lépe pěstovat na několika místech menší
množství. Dva týdny před sázením připravte
půdu porytím 40 cm do hloubky. Dle možnosti
použijte přírodní hnojiva. Cannabis neroste
dobře v kyselých půdách, pH vaší půdy by
neměla být větší než 5-7. Je-li půda
kyselejší, můžete přidat pohár hašeného
vápna na 1m2 a zalévat, aby se vápno vsálo
do půdy. Půdu, kde mají rostliny dále růst
je dobré den před přesazením porýt. Pak
vyklepneme rostlinku z květináče i z hlínou
a pečlivě jí zasadíme do připravené jamky.
Přesazujte rostliny v podmráčený den nebo
alespoň několik hodin před východem slunce,
aby nemusely snášet prudký žár. Každé
rostlině dejte alespoň 1m prostoru. Nesaďte
je hlouběji než původně rostly. Abyste
podpořili růst kořenu a pomohli rostlinám
překonat šok z přesazení, doporučuji užít
kořenový nebo rostlinný vitamín B. Po
přesazení zalejte pozemek, avšak dbejte
abyste jej neutopili. Měl by být vlhký
několik dni, je-li počasí suché a horké. Je-
li vedro, a rostliny začnou vadnout,
zakryjte je bílým sáčkem s otvory po boku
jako ventilace. V případě nečekaného mrazu
použijte hnědý nebo černý, protože zadržuje
teplo. Prvních 48 hodin po přesazení je
kritická doba.
Půda
Pro předpěstování rostlinek doma je lepąí si
namíchat svojí vlastní půdu. Půda by měla
být namíchaná podle návodu z domácího
pěstování, akorát by hlína měla být z místa,
kde bude rostlinka žít po zbytek svého
života před jejím zhulením.
Časová tabulka
Na závěr malá časová tabulka pro pěstování
venku. Údaje se liší podle počasí i podle
odrůdy, která se pěstuje. Některé odrůdy
jsou rychlejší, některé pomalejší apod.
střed dubna příprava políčka
začátek května setí
sřed května pletí
srpen až září kvetení
září až říjen sklizeň
Závěr
Doufám, že se vám knížka líbila a že jste se
z ní alespoň něco nového dozvěděli. Knížka
mi dala několik (hodně) hodin práce a pohled
na konečné dílo je opravdu uklidňující -
nebyly to hodiny strávené v nečinnosti nebo
nudě. Ještě bych vám chtěl poděkovat, že
jste tuhle knihu dočetli až dokonce -
alespoň doufám. A na závěr bych chtěl ještě
uvést dva citáty. Z oblasti konopí jsem
žádné, kromě toho na první straně nenašel,
tak jsem vybral ty, které jsem považoval za
docela blízké. Doufám, že jejich souvislost
pochopíte, no a tady jsou:
Trpělivým čekáním se nikam nedostaneš, ale
trpělivou prací ano. FULLER (Tak zasaď a
starej se pořádně!!!)
Nepovažuj svoje slabosti za vášně. J.ČAPEK
(Klidně si svobodně pokuřuj, ale moc to zase
nepřeháněj.)
Copyright Killer 31.8.1999
---------------------------------------------
-----------------------------------
(c) Martin Povolny, 19.2. 2010, rubrika: Zábava Diskusní příspěvky ke článku
|