Zadarmo.cz : vse, co je zadarmo, najdete u nas

Začalo to letos týden před jarními prázdninami v pondělí, kdy dceru začalo hrozně bolet břicho a volala mi do práce, co má dělat. Dcera není taková, že by se chtěla ze školy ulévat, protože jí něco nejde a nebo se bojí písemných prací a tak jsem jí nechala doma s tím, že jí budu z práce během dne volat, zda je vše v pořádku.
Odpoledne, když jsem dorazila z práce domů, jsem telefonicky kontaktovala svou dětskou lékařku, která mi po telefonu dávala rady co a jak mám dělat. Jenže večer se zdravotní stav dcery zhoršil a tak jsme jeli na dětskou pohotovost. Na pohotovosti jsem nevycházela z údivu. Začali si nás přehazovat jako horkou bramboru a jejich jediná starost byla, jak jsme se sem dostali. Když jsem jim sdělila, že jsme přijeli autem, tak nás poslali domů s tím, že má dcera odpočívat, nenamáhat břicho a kdyby se dceři přitížilo, že musíme okamžitě přijet. Vzala jsem si na dceru paragraf a zůstala s ní doma. Za 2 dny (ve středu) večer jsme jeli opět na pohotovost, jel i můj muž a řekl jim co a jak a najednou si tam dceru nechali s tím, že když jinak nedáme, tak jí tedy přijmou s podezdřením na zánět slepého střeva. Byl to pro mě šok takové jednání. Jednali s námi jako s rodiči, kteří se potřebují zbavit dítěte, ale co člověk může dělat, když mu jde o zdraví jeho dítěte. V pátek ráno nám dceru pustili domů s tím, že nic nenašli a dcera je v úplném pořádku, ikdyž si dcera na bolesti břicha neustále stěžovala. Měla jsem radost, protože začali jarní prázdniny a dcera se velmi těšila na pobyt u babičky a dědy. Vše se začalo točit kolem balení věcí a odvozu dcer na prázdniny.
Jaké však bylo překvapení, když večer volala babička, že si pro dceru máme okamžitě přijet, bylo jí hrozně špatně, bylo jí na zvracení a měla veliké bolesti břicha, že nemohla ani chodit. Naše cesta vedla okamžitě na dětskou pohotovost s propouštěcí zprávou z ranních hodin, kdy nám řekli, že dcera je v pořádku. Přijímal jí jiný doktor, kterého jediná starost byla jaké bylo pololetní vysvědčení. To už jsem nevydržela a musela jsem odpovědět, že má pan doktor smůlu, ale my nemáme psychické trauma z vysvědčení ba naopak. Dcera se velmi dobře učí, navštěvuje taneční skupinu a věnuje se plně zpěvu, kde si udělala i konkurz do divadla, kde učinkuje ve 2 operetách. Pan doktor musel sám uznat, že to byla hloupá otázka a dceru znovu přijal do nemocnice. Byla jsem úplně němá, když nám jakoby nic sdělil, že jí tedy ještě udělají testy na chronické slepé střevo, protože jí toto vyšetření ještě nebyl nikdo schopen udělat, když byla hospitalizovaná poprvé. Pak má člověk důvěřovat lékařům, kteří svou práci dělají možná ani ne napolovic, ale komu jinému by měl věřit, když svěřuje své dítě lékařům.
To však z daleka nebyl konec mých údivů. Když jsem přijela za dcerou v sobotu do nemocnice, abych s ní strávila celý den, hrály jsme si různé hry a zabavila jí, byla jsem jak "Alenka v říši divů".
Dcera na tom byla psychicky špatně, pořád brečela a chtěla domů. Nikdy taková nebyla. Dlouho mi trvalo zjistit, proč je taková. Nakonec mi řekla, že byl na večerní vizitě primář dětského oddělení a řekl jí, že když chce ležet v nemocnici, tak to má říct, že by jí to zařídil, ale že nemusí simulovat bolesti břicha.
To se mě tak hrozně dotklo, jako matky a i za dceru, která nemá důvod se povalovat po nemocnicích, protože můžu říct, že má velmi dobré rodinné zázemí. To mě tak rozčílilo, že jsme šla za sestrou a sdělila jsem jí, že bych ráda pohovořila s panem primářem ohledně jeho přístupu k dceři. Měla jsem smůlu, protože pan primář o víkendu nesloužil a on měl veliké štěstí, protože takovéto jednání je dost nevhodné. Nechala jsem si tedy zavolat lékaře, který ten den sloužil. Sdělila jsem mu co se mi velice nelíbí a pokud pan primář bude v takovém to chování vůči dceři pokračovat, tak se obrátím úplně na někoho jiného.
V neděli při návštěvách mi dcera sdělila, že pan primář za ní byl a vysvětlil jí, že to co řekl, bylo myšleno v legraci (divné, když pan primář neměl vůbec sloužit). Dost hloupá legrace, když dcera měla prázdniny na které se moc těšila a chtěla si jich užít a především nejsme rodiče, které musí své děti odkládat do lékařských zařízení.
Nakonec po 14ti dnech bolesti břicha, po třech návštěvách dětské pohotovosti a jednoho propuštění s tím, že je dcera zdráva, mi ošetřující lékař sdělil, že se rozhodli pro operaci slepého střeva, protože si s dcerou nevěděli rady a to slepé střevo začalo jejich vylučovací metodu.
Když byla dcera po operaci, moc se mi ulevilo. Ještě si pobyla v nemocnici asi tak 4 dny a odvezli jsme si jí domů. Jarní prázdniny sice trávila v nemocnici, ale takových prázdnin ještě bude mít a zaplať pánbu, že to má za sebou. Ale to jsem si jen myslela.
Dověděla jsem se, že dívky po operaci slepého střeva mají nárok na lázeňskou péči a tak jsem se o to začala zajímat. Lázně dcera dostala, ale to až jindy, také to stojí za to, podělit se o takovou lázeňskou péči s jinými, kteří by mohli v budoucnu svá děvčata posílat do lázní.
Všechny, kteří si přečetli můj článek zdraví Stařenka a už teď Vám mohu slíbit ještě zajímavější příběh, než ten který jsem Vám napsala.

(c) Ilona Novotná, 3.9. 2002, rubrika: Nezařaditelné

Diskusní příspěvky ke článku

	AUTOR
Ilona Novotná 1. Zdraví mé dcery (čtenost: 3443)

"Z" si čte 17 čtenářů