Minority report
V budoucnosti nastane doba, kdy bude možné
odhalit zločin, ještě dříve než se stane.
Systém je dokonalý a šest let se v něm
neobjevila jediná chyba. Detektiv John
Anderton v systém také věřil. Dokud si
jednoho dne nepřišli pro něho...
Rok 2054. Společnost PreKrim stojí před
celonárodním hlasováním, které může - v
případě pozitivního výsledku - rozšířit její
působnost z Washingtonu na celé Spojené
Státy. PreKrim již šest let právě ve
Washingtonu praktikuje neobvyklý, ale
mimořádně úspěšný experiment - pomocí tzv.
tušitelů (psychicky nadaných jedinců),
dokáže předpovědět kdo, na kom a kdy spáchá
vraždu. Speciální tým, vedený Johnem
Andertonem (Tom Cruise) poté v pravou chvíli
na "místo činu" dorazí a "pachatele" zločinu
zatkne ještě před jeho vykonáním.
Za celých šest let se v systému neobjevila
ani jedna chyba, což je podezřelé především
vládním kruhům, a tak než definitivně
přiklepnou PreKrim celonárodní působnost,
vysílají na oficiální prohlídku agenta
Dannyho Witwera (Colin Farell). A právě v
ten okamžik dochází k neobvyklé situaci -
tušitelé oznamují další vraždu. Obětí je
jistý Leo Crow a pachatelem ...John
Anderton.
Anderton však nemá (zdánlivě) žádný motiv a
svojí budoucí oběť vůbec nezná. Na stopě je
mu přepadové komando jeho nyní již bývalých
kolegů, a tak mu nezbývá příliš času na
přemýšlení. Během svého útěku se mu podaří
objevit podivné praktiky PreKrimu. Trojice
tušitelů nemívá vždy jednotnou vizi, jeden z
nich občas vraždů vůbec nevidí. Taková
situace se nazývá menšinový záznam (minority
report) a PreKrime se pochopitelně snaží,
aby tato statistická chyba vůbec nepronikla
na veřejnost. Ale právě menšinový záznam
jednoho z tušitelů může Andertona zbavit
falešného (?) obvinění a upozornit na chyby
v celém systému.
Není pochyb o tom, že Minority Report má
dobře vymyšlený a napsaný děj. Najde se v
něm sice pár nesrovnalostí a logických
nedostatků, ty jsou však pečlivě maskované
rychlým tempem, které vám nedá ani na minutu
vydechnout. Ano, Steven Spielberg se
tentokrát odhodlal k mimořádném výkonu, a
dává tak zapomenout na svá problematická
poslední díla (především A.I.). Minority
Report navazuje na jeho svižnou a invenční
atmosféru započatou Indiana Jonesem. A právě
díky jemu vám bude Minority Report připadat
mnohem originálnější a nápaditější, než ve
skutečnosti je.
Minority Report vznikla podle krátké povídky
Phillipa K.Dicka (Blade Runner, Total
Recall), z ní však Spielberg převzal jen
některé prvky, a to především některé
vychytávky budoucnosti jako např. mechaničtí
pavouci/špióni zvaní "špivouci" (spyders) či
velice účinná policejní zbraň "blitkobušek"
(sick-stick), jejíž následky jsou patrné
názvu. Vize budoucnosti roku 2054 Spielberga
je v jistém směru unikátní - setkáte se zde
sice s mnoha originálními detaily
doprovázející běžný život (rozbalující
obrazovky počítačů, dopravní prostředky),
přesto je vidět, že designeři stáli oběma
nohama na zemi, co se týče odhadu vývoje
lidstva, takže rok 2054 je na první pohled
velmi podobný naší současnosti.
Některé detaily jsou však opravdu velmi
nápadité a není divu, že vás dokážou hravě
odvést od děje, stejně jako se ve filmu
snaží inteligentní reklamy reagující na oční
sítnici zlákat Andertona ("Dejte si svého
oblíbeného Guinnese, Johne"). Skoro se chce
říct, jako by to byl účel, protože když se
na Minority Report podíváme podrobněji,
vidíme jen staré známé téma "nespravedlivě
obviněného muže na útěku". Klasický důraz na
rodinu, typický pro naprostou většinu
Spielbergových filmů, či některá povinná
klišé mohou dokonce náročnější diváky
odradit. To však až při druhém či třetím
zhlédnutí, Spielbergova precizní režie, s
velkým důrazem na vizuální stránku, vás na
poprvé totálně převálcuje.
Minority Report měla v USA velmi pozitivní
kritickou odezvu a někteří jí dokonce
neváhali zařadit po bok sci-fi klasik jako
Blade Runner či Brazil. Na podobné soudy je
sice ještě brzo, ale přesto působí tyto
návrhy velmi odvážně. Hlavní problém tkví
především v tom, že ve svém jádru je
Minority Report vlastně typickým
mainstreamovým filmem, s několika obrovskými
product placementy (výroby Lexusu, Blvgari
či Pepsi jsou nepřehlédnutelné), scénami
vyvolávající nechtěný smích a bohužel i
typickým americkým koncem, o kterém se
raději nebudu příliš rozepisovat.
Ale aby nedošlo k mýlce, Minority Report je
rozhodně výborný, napínavý a v mnoha směrech
originální film. Nesmrtelnou klasikou,
ukazující směr následovníkům, se zřejmě
nestane, za to však dokáže více než dobře
uspokojit běžné konzumní diváky i náročnější
kinofily zároveň. A to se cení.
(c) Jan Kubeš, 16.8. 2002, rubrika: Nezařaditelné Diskusní příspěvky ke článku
|