Škola hry na basovou kytaru díl 2.přinášíme Vám další díl školy hry na basovou kytaru. V tomto seriálu se budete moci seznámit se základy hry na basovou kytaru. Lekce budou uveřejňovány v týdenních intervalech. Výuka je doplněna zvukovými soubory, takže si budete moci ověřit Vaše nabité znalosti. Má-li někdo z návštěvníků zájem o spolupráci na tomto projektu, napište nám.
Názvosloví
V následující tabulce jsem pro vás připravil přehled názvosloví, se
kterým se budete setkávat.
poloha | Polohu určuje vždy první prst levé ruky na hmatníku.
Je označena římskou číslicí (I., II., III., atd.)
pod nebo nad notovou osnovou.
| simile | Podobně - hraj předešlý zápis.
| fingers | prsty levé ruky
| plectrum | trsátko
| téma | Vícetaktový hudební útvar, jehož obsahem je jeden nebo více motivů.
Příkladem může být tzv. dvanáctka, dvánactitaktové téma s přesně určeným
střídáním hlavních harmonických funkcí - T,S,D (nebo jejich substitucí).
| motiv | Jedná se o invenčně nosný rytmický či melodický
útvar, který
podle svého zpracování může obsahovat jeden nebo více tónů
v rozsahu jednoho či dvou taktů.
| soli | Hraj sólo.
| ad.lib. | Vyplnění více taktů dle vlastní invence.
| fill in | Výplň - používá se pro kratší úseky, stejný princip jako ad.lib., tzn. "hraj, co chceš".
|
Dříve, než se pustíme do praktických ukázek, pojďme si zopakovat některé základy hudební nauky.
Ti kteří vědí mohou odpočívat, ostatní budou číst.
Hudební abeceda je řada sedmi základních tónů - c, d, e, f, g, a, h, která se několikrát opakuje na různé tónové výši. Tyto tóny tvoří zároveň stupnici Cdur (ionskou), která je pro nás, obecně řečeno, základem pro odvozování dalších stupnic
Stupnice je řada tónů jdoucích za sebou dle určitých pravidel v rozsahu jedné oktávy. Tato pravidla spočívají v rozdílných vzdálenostech (intervalech) mezi jednotlivými tóny. Navíc rozlišujeme stupnici 5-ti, 6-ti 7-mi i vícetónové. Každé etnikum, v souvislosti s vyspělostí své hudební kultury, má své specifické stupnice (mody). Není účelem řešit zde přehled všech, které existují. Soustředíme se na ty stupnice, o kterých lze obecně říci, že je můžeme aplikovat v současných hudebních směrech (viz stupnice blues).
Stupnici můžeme vytvořit od libovolného tónu. První, tedy i základní tón nazýváme tónika . Stupnice Cdur bude tedy začínat tónem (Tónikou) C.
Intervalová stavba
|
|
Rozlišujeme pojem stupnice a tónina.
- Stupnice je řada tónů s určitými pravidly (viz výše).
- V Tónině hrajeme skladbu. Používáme totožné tóny, avšak bez výškového či délkového omezení a řazení. Tak, jak je určitá skladba předepsána v rámci invence autora.
Stupnice dělíme na Dur a Moll. Příslušnost k dur či moll je dána intervalem velké (dur), či malé (moll) tercie. Této příslušnosti říkáme tónorod.
Přirozené mollové stupnice snadno odvodíme od základní durové řady, nebo' začínají jejím VI. stupněm. Těmto stupnicím se také říká paralelní nebo souběžné, protože mají stejné předznamenání jako durová stupnice, ze které byly odvozeny.
Stupnice aiolská je přirozenou pokračující řadou, harmonická má zvýšený VII. stupeň a melodická má zvýšený VI. a VII. stupeň. Typy těchto molových stupnic vznikly postupným historickým utvářením hudebního vkusu a cítění.
Posuvky
Pomineme-li dvojsnížení či zvýšení, se kterými se v praxi setkáme jen výjimečně, rozeznáváme tři druhy posuvek: křížek, béčko a odrážku.
Křížek | Vyskytuje se před notou nebo v předznamenání. Zvyšuje o půl tónu, k názvu
přidáváme příponu "is" f - fis, c - cis. |
Béčko | Vyskytuje se před notou nebo v předznamenání. Snižuje o půl tónu, k názvu
přidáváme příponu "es" f - fes, c - ces. Pozor na výjimku: h není hes ale b. |
Odrážka | Ruší předchozí posuvky. |
Posuvky jsou buď dané předznamenáním a nebo napsané přímo před notou (tzv. nahodilé). Posuvky dané předznamenáním platí v průběhu celé skladby, posuvky nahodilé pouze pro jeden takt.
Enharmonické tóny
Jsou to tóny, které stejně zní, ale jinak se píší (jmenují). Například:
Intervaly
Zopakujme si něco málo o intervalech. Intervaly se dělí na základní a odvozené. Základní jsou čisté a velké a odvozené jsou zvětšené, malé a zmenšené.
Základní intervaly
|
---|
Čisté | 1,4,5,8
| Velké | 2,3,6,7
|
Rozdíly při práci s čistým a velkým intervalem vidíme na následujícím přehledu:
Čistý interval muže být: zvětšený nebo zmenšený. Velký interval může být zvětšený, směrem dolů však nejdříve malý a pak teprve zmenšený. Tam, kde to bude zapotřebí, budeme intervaly označovat čísly. Příklad: 7 = velká septima, 7b = malá septima, 5 = čistá kvinta, 5# = zvětšená kvinta atd.
(c) redakce, 8.4. 2002, rubrika: Hudba Diskusní příspěvky ke článku
|