Napíšu a vydělámJe celkem běžné, že děvčata a chlapci v
období konce dospívání píšou verše,
veršíčky, básničky či příběhy. Často se v
nich projevují pocity a nálady.
Nejsou to žádná světoborná díla, ale ...
Ale co kdyby to někdo četl, kdyby někdo
chtěl vědět, co si myslím, co kdyby to
opravdu bylo umění!?
A tak se dívka rozhodne publikovat svojí
tvorbu. Nejdříve hledá způsob,jak to udělat.
hledá nějakého známého, který jí pomůže
vydat opravdovou papírovou knihu,v některém
z prestižních nakladatelství. Po čase však
zjistí, že tudy cesta nevede. Proto vše
přepíše do Wordu a zajde se podívat na
server www.neknihy.cz, kde její dílo vydají
jako neknihu.
Ani tady nenajde to, co čekala. Její knížku
si za půl roku koupí jeden jediný čtenář a
její dílo si ani tak nikdo nepřečte. Co jí
zbývá?
Vytvoří si vlastní vlastní internetovou
stránku. Pokud se zaregistruje všude možně,
bude mít několik přístupů měsíčně.
Zaregistruje se do nějaké databáze poezie,
jako jsou poezie.zde.cz nebo www.poezie.cz.
Na tyto stránky občas někdo chodí a je i
možné, že si jí všimne některý z lovců
talentů. Navíc, publikování na takových
stránkách je úplně zadarmo. Je to nejlepší
způsob, jak dosáhnout svého cíle.
Tak čeká rok, dva, tři - přidává své dílo. A
najednou zjištuje, že ta poezie, co psala
před lety vůbec není nic světoborného.
Co zbývá mladému autorovi?
1. Být opravdu dobrý, jít na universitu,
tam mají někteří profesoři známé a pak to už
jde samo.
2. Vydat své dílo samizdatem a rozdávat jej
lidem na potkání( nemyslím, že distribuce je
lehká záležitost).
3. zveřejnit své dílo zdarma na serveru,
který zdarma shromžďuje poezii
(http://poezie.zde.cz, http://www.poezie.cz,
http"//poezie.fbi.cz) a získat nějaké
čtenáře. (c) B. Stanik T., 30.4. 2001, rubrika: Nezařaditelné Diskusní příspěvky ke článku
|