Něco pro suprový bruslařeLidé jsou téměř fanaticky posedlí touhou po
kolech. Automobilisté chtějí mít kola čtyři,
cyklisté aspoň dvě. Jiní si pořizují kolečka
přímo na boty.
Samozřejmě vím, že na kolečkových bruslích
se jezdí už dlouho, možná desítky roků.
Určitě od té doby, kdy někoho napadlo, že
brusle nemusí fungovat jenom na ledě, ale že
se mohou vydat i po souši, když se opatří
kolečky. Co je však nového, je rychlost, s
jakou se bruslení šíří a kolik lidí mu
propadá. Když jsem se vydal v sobotu do
Stromovky, viděl jsem jasně, že bruslí
prostě každý. Kdyby jen ve Stromovce! Po
celé naší metropoli je plno frajerů, kteří
to na bruslích přímo válí. Nejezdí však jen
po silnicích (popřípadě po chodnících), ale
mají postavený i bezvadný rampy. A to je
teprve ráj!!!
Vemte si třeba Paříž. V Paříži se vydávají
tisíce bruslařů na noční jízdy po městě.
Začíná se na Place ďItalie v deset hodin
večer a v jednu v noci po pětadvaceti nebo
třiceti kilometrech šílené jízdy noční
Paříží se bruslaři vrací zpět na start. V
neděli odpoledne jezdí celé rodiny i s dětmi
na tříhodinovou projížďku. Často bruslařské
výpravy doprovází i policisté na motorkách a
sanitka, protože davová jízda na bruslích je
někdy divoká a nebezpečná.
Proč to ti lidé dělají? Jeden z důvodů je
pravděpodobně ten nejprostší: aby se o nich
mohlo říct, že v tom umí bruslit. Dával jsem
opravdu dobrý pozor a skutečně jen málokdo
zakolísal, zaškobrtl nebo se zakymácel, nebo
dokonce ztratil rovnováhu. Právě naopak.
Nikdo nezakolísal ani neškobrtl. Jen jeden
asi třicetiletý tlusťoch se tak trochu
zakymácel, ale vzápětí svou jízdní pozici
vybalancoval a vyrovnal. Dalo by se říci, že
získal už téměř ztracenou rovnováhu.
Druhý důvod se dá shrnout několika slovy:
Asi je to baví. Nejvíc se jim líbí že v tom
umí bruslit. A bruslaři umějí bruslit nejen
v bruslení, ale také v balancování, v
předjíždění a objíždění, ve zrychlování a
zpomalování a v řadě dalších věcí.
Když jede bruslař po asfaltu, musí mít
pocit, že se vznáší nad zemí, že jeho nohy
získaly novou schopnost - ujíždět vpřed i
vzad, doleva nebo doprava. Že mohou nést
tělo vysokou rychlostí a nadnášet ho a
vyskakovat s ním, provádět otočky a
zastavovat, brzdit a zase se rozjíždět.
Vypadá to, jako by se každá noha měla
kolečka od narození a rozdíl je jen v tom,
jestli jsou to kolečka on-line, tj. v řadě
za sebou, nebo "guads", tedy klasická
chodidla, opatřená čtyři kolečky ve dvou
řadách. Ale každý si nejspíše vybere ten
první typ. Aspoň já bych si ho vybral.
(c) Jan Kudrna, 6.5. 2001, rubrika: Nezařaditelné Diskusní příspěvky ke článku
|