CD-rom Dnes je CD nejrozšířenější záznamové
médium. Řadíme ho do vnější paměti, stejně
jako disketové mechaniky nebo zipky, atd.
Diskety jako informační médium jsou mrtvé a
s ohledem na cenu a spolehlivost pouze
málokdo napadne na nich distribuovat svuj
software. Data jsou na disketě uloženy v
magnetické vrstvě a čtou se mechanickou
čtecí hlavičkou. Na CD jsou data "vypálena"
do tenké hliníkové folie, která je
zalisovaná mezi dvě ochrané vrstvy umělé
hmoty a čte je velice přesný optický laser.
Diskety se hodí snad jen k přenášení malých
často aktualizovaných dat. Ze druhé strany
soupeří s CD disky nové, progresivní disky
DVD. Těch je však stále velmi málo, takže
mnohdy uživatel sáhne raději po CD-ROM
mechanice. Navíc ceny DVD mechanik jsou
stále výrazně vyšší než ceny stejně rychlích
CD-ROM.
Jednotlivé tipy CD disků
CD mechanice přečtete velmi
rozšířené, v masovém měřítku lisované CD-ROM
disky, dále inviduálně "vypálená" CD-R
média, volně přepisovatelné CD-RW disky a
bez problémů i zvukové nebo video disky.
CD disk
CD disk je tenká, v ideálním případě
kruhová placka vyrobená z pruhledné
plastické hmoty; na její horní straně je
umístěna datová stopa. Ta je pouze jedna, je
šest kilometrů dlouha a vine se ve spirále
od středu k okraji disku. U lisovaného disku
je stopa složená z řádky prohlubní dlouhých
0,6 mikrometru a hlubokých 0,1 mikrometru.
Digitální jedničky jsou zaznamenávány změnou
prohlubeň/povrch a nuly se načítají v
mezerách mezi nimi podle rychlosti otáčení.
Vznikne tak řada dat, obsahujících kromě
skutečných potřebných informací ještě i
kontrolní bity, které zajišťují spolehlivost
čtených informací.
Výhody a nevýhody CD-ROMu
Hlavička je ve srovnání s pevným
diskem poměrně daleko od povrchu (okolo
1mm), takže její nehody jsou zřídkavé.
Problém zde představuje prach, který
může "zaclonit" laser nebo diodu a způsobit
selhání celé komponenty. Prach vnikne do
mechaniky při každém vsunutí nebo vyjmutím
disku. K zabránění přístupu prachu do
mechaniky se používají buď dvojitá dvířka ,
nebo automatické čističe (většinou
štětečky), které otřou optiku vždy při
manipulaci s diskem. V obchodech je rovněž
možno zakoupit čistící disky (povrch s
jemnými štětinami) určené k čistění
optických hlav. Přesto má CD lepší
zabespečení dat než disketa, protože CD
nevadí vlivy elektromagnetického záření.
Naopak u diskety vlivem elektromagnetického
záření se mění magnetická vrstva a tím se
data mění, kazí nebo se odstraní.
Jak CD-ROM funguje
Jak tedy CD-ROM funguje. Při
přehrávání přechází čtecí hlava, ze které
vychází laserový paprsek, přes otáčející se
CD prostřednictvím systému hranolů a
zrcadel. Paprsek projde plastickým povrchem
k hliníkové vrstvě, od té se odrazí zpět do
fotodiody, ve které se světlo převede do
dvojkového kódu. Podobně jako u pevných
disků musejí konstruktéři CD vyřešit
základní problém: Vnitřní část stopy CD je
kratší než stopa vnější. Na tento fakt
reagovali vývojáři CD dvěmi metodami:
CLV (Constant Linear Velocity)- Mechanika
průběžně mění otáčky tak, aby rychlost čtení
byla konstantní, což je nutné například pro
poslech audio CD.
CAV (Constant Angular Velocity)- Označuje
způsob čtení CD-ROMu, kdy otáčky zůstavají
stejné a s postupem čtení k okraji vzrůstá
přenosová rychlost.
Co nás zajímá při koupiji
Výkonost CD-ROM se měří podobně jako u
pevného disku, zajímá nás především:
Přístupová doba udávající časový úsek, který
je nutný k tomu, aby se na CD našla určitá
data. Metoda výpočtu není normována a může
se měnit podle výrobce. Ve srovnáním s
pevnými disky jsou CD-ROMy podstatně
pomalejší. Příčinou je jednak větší hmotnost
laserové čtecí hlavy a dalším limitujícím
faktorem je nutnost změny otáček, které se
nedá dosáhnout okamžitě. Momentální hodnota
přístupové doby je u průměrné CD-ROMky okolo
200ms, špičkové zařízení se dostávají ke
100ms.
Přenosová rychlost, která vychází ze 150kB/s
(odpovídá 75 sektorům). Hystorických 150kB/s
již dávno nevýhovuje. Producenti CD-ROMu
zvyšují jako o závod otáčky disků, a tim i
přenosovou rychlost. Rychlejší CD-ROM je
označena vždy násobkem základní normy.
Otáčky CD se stále zvyšují, momentálně je
běžná rychlost 50x (přenosová rychlost
této CD-ROMky je tedy 150 x 50 =
7500kB/s). U CD-ROMek CLV je vždy přenosová
rychlost stejná. U CD-ROMek CAV, kde
přenosová rychlost kolísá, se můžete setkat
s označením například 12 až 24rychlostní,
nebo častěji 24max (výrobce udává pouze
maximální rychlost).
Vyhodnocení
Vybrat CD-ROM mechaniku pro
universální pouřití není úplně lehké. Mezi
lepší mechaniky patří konkrétně 50X BTC, CTX
a 48X Creative Technology. V prakktickém
provozu jen málo záleží na desetinách
sekundy, o které jsou některé mechaniky
rychlejší než druhé, které jsou zase naopak
levnější. Ani maximální rychlost otáčení
disku v mechanice není samospasitelná
hodnota, protože roztočení či zastavení
disku v mechanice trvá déle a u mírně
poškozených disků idealni rychlost stejně
nedosáhnete. Žádná mechanika v testu
vyloženě "nevyhořela", a tak je pouze na
zájemci, aby si vybral zařízení podle
parametrů, jež jsou pro něj důležité.
Závěr
Z vlastní skušenosti mohu doporučit
mechaniky od firmy BTC, NEC nebo TEAC.
"Cédéčka" tu byly, jsou a vždy
budou, protože jejich kapacita je natolik
velká, aby se nestratily v dnes již stále
rozšiřenějším světě DVD.
(c) Jiří Bedřich, 4.5. 2001, rubrika: Nezařaditelné Diskusní příspěvky ke článku
|